François de Cuvilliés starší, Projekt demolice opevnění Drážďan, 1761, SLUB Dresden Deutsche Fotothek

Bombardování Drážďan za sedmileté války pruským králem Fridrichem II. bylo nejvážnějším poškozením města před rokem 1945. Poté, co bylo předměstí zničeno již v listopadu 1758 a v srpnu 1759, bylo samotné opevněné město poprvé napadeno ve dnech 19. až 22. července 1760. Zejména jeho jihovýchodní část – asi třetina budov byla zcela zničena.

Aby se zabránilo dalším škodám, nařídil král August III. proti odporu vojska co nejrychlejší demolici pevnosti – zboření hradeb a zasypání příkopu. Již první plány vrchního architekta Julia Heinricha Schwarzeho (1706-1775) však narazily na majetkoprávní potíže, neboť četné soukromé pozemky na Contrescarpe (mimo pevnost) neumožňovaly vybudování reprezentativní promenády s náměstími a průchody.

Pravděpodobně to byli kurfiřtský kníže a kněžna Friedrich Christian (1720-1763) a Marie Antonie (1724-1780), kteří od ledna 1760 do ledna 1762 uprchli do Mnichova a navázali kontakt s bavorským dvorním architektem Françoisem de Cuvilliés (1695-1768). Cuvilliés následně vytvořil jeden z velkých urbanistických projektů Drážďan 18. století. Ten se vyznačoval především vytvořením 45 metrů široké třídy na vnější straně pevnostního příkopu, přerušované kruhovými a čtvercovými náměstími, které měly označovat vstupy do opevněného města. Dalším důležitým prvkem plánu byla výstavba monumentálního obytného paláce v areálu pevnosti severozápadně od Zwingeru. Měl vzniknout prostorný komplex s podlouhlým předhradím a nádhernými zahradami směrem k Ostragehege. K takovému areálu by historické město působilo téměř jako starobylý přívěsek.

Nakonec byl Cuvilliéův plán velmi rychle zavržen. Během destrukce Drážďan, která proběhla v první třetině 19. století, došlo k návratu k Schwarzovým plánům, které byly mnohem skromnější a více odpovídaly reálným majetkovým poměrům.

^{Stefan Hertzig}